Cesta k poznání sebe sama a radost z tvorby

Nevšední zážitek, relaxace i zábava. Pocitové malování, a tak zvaná arteterapie je nejenom výborným prostředkem, jak se uvolnit po každodenním shonu, ale také metodou, jak lépe poznat sami sebe. Jen pár minut chůze od rušného Smíchova se v ateliéru Spolu k radosti skrývá klid a tvořivá múza pro každého.

Kurz pocitového malování a arteterapie jsem navštívila jako svou vůbec první lekci umělecké tvorby. Mé zkušenosti s kreslením či malbou, byly naprosto minimální. Kromě pár doma vytvořených obrázků jsem naposledy pravidelně kreslila na základní škole.

Čas sám na sebe 

Pocitové malování ovšem není o zkušenostech, talentu nebo zručnosti. Je zkrátka o tom, že si člověk udělá čas sám na sebe a začne tvořit tak, jak to právě cítí. A to v příjemném prostředí domácího ateliéru, za zvuků relaxační hudby a uvolňující vůně aroma olejů a svící.

Kdo čeká přesný návod na to, kudy vést jednotlivé tahy nebo jak si rozvrhnout proporce, na své si úplně nepřijde. Lektorka Katka mu však pomůže s mnoha jinými věcmi. Na začátku kurzu jsme se seznámili s jednotlivými materiály a technikami, které můžeme při své tvorbě využít, ať už šlo o různé druhy pastelek či pastelů.

Jaké techniky se používají

Všechny techniky jsme si nejprve mohli vyzkoušet na volný kus papíru. Mne nejvíce zaujal suchý pastel, jeden z nejčastějších materiálů využívaných při arteterapii. Nejenom že lze využít celou škálu nádherných barev, člověk může pastel na obrazu také roztírat prsty a tvořit tak další a další odstíny a kombinovat tím hladké přechody s ostrými čarami. Přímým kontaktem se vznikajícím obrazem navíc dochází k dalšímu rozměru arteterapie. Příjemné šustění papíru a samotný dotek povzbuzuje uvolňující atmosféru tvorby.

Dalším zajímavým materiálem byly v mém případě akvarelové pastelky. Pro mě naprostá novinka, kterou jsem v ruce držela poprvé v životě. Obrázek, vytvořený těmito pastelkami lze následně dotvořit štětcem a vodou. Čáry se rozpijí podobně jako vodovky. Obraz tak dostane nový ráz.

Nonverbální komunikace - co o sobě třeba ještě nevíme :-) 

Po úvodním seznámení následovalo krátké cvičení ve dvojicích, při kterém jsme zkoušeli komunikovat pouze kresbou. K mému vlastnímu překvapení vznikl obraz, na který jsem byla pyšná. Člověk se navíc dozvěděl hodně o sobě – o tom, jak dokáže mluvit s ostatními beze slov, jak dokáže spolupracovat na společném díle i jaké strategie při zcela netypické spolupráci (jakou tvorba ve dvojici a beze slov rozhodně je) vlastně používá.

Díky nízkému počtu účastníků - v našem případě výhradně účastnic – nám Katka připravila vysoce individuální kurz na míru. Jak přesně, nebo alespoň zhruba, probíhá pocitové malování, jsem si předem nezjišťovala. S naprostou důvěrou jsem spoléhala na autentický zážitek daného okamžiku. A vlastně i o tom, nebo možná právě o tom, pocitové malování je.

Nejde o velké přemýšlení, náčrty a už vůbec ne o dokonalé zobrazení. Člověk se při něm zaměří na to, co má rád, co a jak cítí, co právě prožívá i třeba na to, co ho trápí. Své myšlenky a pocity zkrátka přenese na papír. Vymaluje se.

Hlavní je zas tak moc nepřemýšlet

Jestli si nedokážete představit, že své pocity zvládnete namalovat, nebojte se a přijďte na kurz. Přesvědčíte se sami, že i tak abstraktní pojmy, jako jsou láska, radost, odvaha i další emoce se dají bez problémů namalovat. Hlavní je zas tak moc nepřemýšlet, stačí zavřít oči a nechat fantazii fungovat. Vaše představivost vám ukáže, co si vybavíte, když se řekne třeba štěstí, a vaše ruka sáhne po barvě, která má na papíře zrovna přistát.

Co mě osobně na pocitovém malování nejvíce zaujalo? Že je o svobodě, volnosti a nekonečných možnostech vlastní představivosti. Člověk se trochu vrátí časem do dětských let, kdy mu ještě fantazírování přišlo naprosto samozřejmé a pokusí se opět vytvořit něco vlastního, niterného.

Pocitové malování si určitě užije i člověk, který svému umu dvakrát nevěří. Nejde totiž o výsledky. Nemusí vzniknout druhý Rembrandt. Důležitější než konečný výsledek mi přišel samotný proces tvorby, ona „umělcova cesta“, kterou hledá každý sám v sobě a každý ji uvnitř má.