Inspirace

Přiznejme si, že většina z nás nevyzkouší mnoho kurzů, protože má strach. Jednak z neznámého prostředí a také z nedostatku informací. Stručné popisy jsou přestručnělé, aby někdo náhodou neprozradil o kousek víc. Dneska vám zprostředkuji příběh jedné z účastnic kurzu Umělcovy cesty Aničky.

Krátké zamyšlení nad tím, jaké by bylo, kdybychom se mohli na chvíli ponořit pod to vše, co tvoří náš život. Myšlenky odložit stranou a projít se bez zátěže světem pravé hemisféry.

Neumím si to vysvětlit. Když něco chci, dělám pro to maximum. Dělám to ne na sto procent. To už je v dnešní době málo. Aspoň na sto dvacet procent. Ale všechno kromě sluníčka a základních symbolů se pod mýma rukama rozpadá. Vypadá to nepřirozeně. Občas komicky, občas roztomile. „Jé, kdo to kreslil? To je milounké. Nějaký prvňáček?“ ptá se okolí.

… lze projevit pomocí barev a tvarů. Často ale nejsme schopni porozumět tomu, co se děje pod našima rukama. Proč saháme zrovna po této barvě a kreslíme opakovaně stejný motiv? Odpověď můžeme najít například v mandalách.

Nevšední zážitek, relaxace i zábava. Pocitové malování, a tak zvaná arteterapie je nejenom výborným prostředkem, jak se uvolnit po každodenním shonu, ale také metodou, jak lépe poznat sami sebe. Jen pár minut chůze od rušného Smíchova se v ateliéru Spolu k radosti skrývá klid a tvořivá múza pro každého.